Art for sale

FOR ENGLISH VERSION PLEASE SCROLL DOWN

Pasta Oner (*1979)

PASTA JE MICHELANGELO 21. STOLETÍ
Je to vlastně příběh stejně barevný jako comicsové postavy, jaké známe z kreslených cartoons, na nichž vyrůstala celá generace progresivních nastupujících umělců, kteří toužili zanechat po sobě stopu jako znak své osobnosti v nespoutaném urbánním prostředí metropole. Příchuť nebezpečí, kdy jedinec tvoří pod tlakem chvíle graffiti, je svého druhu dobrodružství. Dnes streetartové legendy Banksyho, Jeana-Michela Basquiata nebo Keitha Haringa známe jako průkopníky. V podstatě se z graffiti stal umělecký styl, filozofické básně nebo přinejmenším styl životní. Ze znaku se zrodil univerzální rukopis nezaměnitelnosti kulturního paradigmatu. Vystupují anonymně, zásadně nesdělují svou identitu, libují si v překračování hranic, protože mají kořeny v undergroundu, provokují společnost i trh s uměním a svoji uměleckou moc dokážou projektovat často do překvapivě angažovaných gest, jimiž bytostně dokazují, že utvářejí avantgardu. Tenká hranice mezi outsiderstvím (tentokrát nemáme na mysli tagy na venkovních stranách vagonů) a společenským etablováním není v protikladu.

Díky lekci, kterou světu uštědřil jednou provždy Andy Warhol, přece dobře víme, že všechno se dá replikovat, rozmnožit, ale také učinit jedinečným a že v recyklaci tzv. ikon a hodnot spočívá působivá touha po nesmrtelnosti, v níž se stává všechno uměním. Skrze banalitu se lze dotýkat těch nejemocionálnějších zkušeností. Bez toho, aniž by si nás všimla média, však v dnešní době neexistujeme. V ten moment musí jít všechna romantika stranou. Pasta není sám. Je součástí silné generace, o které ještě uslyšíme a v níž existují rozmanitá východiska (Jan Kaláb, Masker, Tron, Epos 257 aj.). Každý reprezentuje odlišnou polohu, všichni plují na jedné lodi. Vesmír je nekonečný.

Pasta popsal kilometry zdí a vylil tuny sprejů a barev, aby se stal českou legendou, hrdinou, který z ulice přichází s pokorným sebevědomím na ctihodné území galerie, riskuje, že nebude pochopen. Možná ani svými vlastními souputníky. V MAN ON FIRE tkví touha podobná Prométheovi, který ukradl bohům oheň, aby ho věnoval člověku. Vysmívat se bohům se nevyplácí, ale stejně jako v životě, i v umění, protože obojí od sebe nelze oddělit, platí, že když máte svoji hrdost a odvahu, neexistuje volba výhodnější cesty. Z takové situace už vede směr do stále nenapsaných dějin umění, v nichž je nutné usilovat o jejich přepsání a reinterpretaci.

Bez nadsázky by Pasta mohl ve svém hořícím a dychtivém gejzíru invence přepsat Sixtinskou kapli od Michelangela, protože on je ve své síle Michelangelem 21. století. Velké plochy jeho theatrum mundi narušují důvěrně známé kódy, smazávají hranice mezi krásou a ošklivostí, přepřahají klišé velkých ikon, samy se stávají ikonami.

Procházíme-li výstavou v Chemistry Gallery, zmocňuje se nás pocit, že jsme přítomni začátku něčeho opravdu jedinečného, co nabývá obrysů, jež převyšují možnosti našeho uchopování skutečnosti. Nelze se zbavit dojmu, že jde o konceptuální projekt, mozaiku, kde má všechno svůj řád. Tento koncept má charakter promyšlené provokativní dramaturgie. Zlatý prach pomíjivosti naviguje naše smysly k jedinečnému objektu Cloud, který vystoupil do snu comicsového jeviště. V zastaveném dynamizovaném okamžiku jsme svědky až kosmického zrození (takové pocity zažíváme při pohledu na Kupkovu Duši lotosu nebo Malichovy pastely). Poučeni neodbytnými dějinami umění víme, že Cloud je ready made Marcela Duchampa, ale zároveň ztělesňuje gesto jít svéhlavě proti zdi skutečnosti, napálit přetlak vědomí vůči nicotnosti a vlastně i vůči sobě samým.

Z obyčejné cesty letadlem, v němž se přemisťujeme po tomto světě s takovou samozřejmostí, že všechny předešlé civilizace by nám mohly závidět, kde nám servírují prefabrikovanou stravu na aluminiových táckách, a z potřeby neustálé tvořivosti, která ve zdánlivé náhodě nahodí motor imaginace, vznikly rytiny v hliníku. Jsou to prehistorické znaky z Altamiry permutované ve větu, s níž je těžké polemizovat: „Don’t Make Sense Make Money.“

Hiding David na sebe bere hravou masku naivity dětství, protože prožívá své neustálé stvoření. Je Supermanem proměnlivých gest, možná i Césarem přítomným v každodenním oběhu své platnosti.

Obrazové cykly nebo většinou dvojice obrazů vzniklé akrylem v kombinaci se sítotiskem či jen samotné akryly a syntetické laky na plátně provokují kontrastností, v níž se promítá všudypřítomný leitmotiv nezničitelné krásy. Křehký koloušek Bambi vítězně přešlapuje po poněkud sešrotované kapotě lamborghini (Tender Crash). Všechno je opačně, protože krásu stroje ani disneyovského zvířátka nelze poranit. Jako by to byla naděje v tomto světě, kde se oddáváme lačné hédonistické radosti a opojení z možnosti ubavit se k smrti (Mandala).

Kdo je kým v čase mimikrů a neustálených rolí? To je I’ts a Question of Mainstream Society. Kdo může být ten hodný a kdo může být ten zlý, když alchymie lidské podstaty umožňuje obojí výklad?

Přítomnost věčně veselé figurky Micky Mouse implantovaného do kýčovitých krajinek či zátiší je Pastovou specifickou poctou Banksymu, který také nechal zmizet kus van Goghových Slunečnic (Sunflowers from Petrol Station) nebo hodil nákupní košíky do jezírka slavného Monetova díla v Giverny (Show Me the Monet). Pastovo vandalství je ovšem jiného druhu. Pasta cituje comicsovou figurku, nikoli proslulý obraz, neboť atakem a překrýváním ještě větší banality se kýč stává uměním s pochybnými kořeny.

Fascinace světem bohatství, sexu, luxusních značek či spotřební krásy není nový fenomén. Novým obsahem se však stává nepředstavitelná kybernetická propojenost, rychlost informací a útok klipového prostředí, v němž se Pasta narodil a v němž žije a kde odhodlaně šifruje kód svého uměleckého rukopisu. Je to rukopis, který poznáme na první pohled. Má v sobě popartový základ, virtuozitu kresby (v níž se nelze zdržovat malbou à la Gottfried Helnwein či Gerhard Richter, protože své iluze žijeme mnohem rychleji a není čas se zastavit v lazurách), a především angažovanost, která je silnou reflexí prostředí, kde umíme být šťastní i nešťastní zároveň. Autorova tvorba je nalezeným rubem a lícem pekla i nebe nás samých. V prostupování emocí dobra a zla, banality a vážnosti spočívá klíč Pastova myšlení, které nás překvapuje nehoráznou křehkostí nekonečně se vinoucího oblouku, poněkud patetické Božské komedie.

Patrik Šimon







Narozen

28. 12. 1979 v Trenčíně
Vyrůstal, žije a pracuje v Praze

Samostatné výstavy

2013
Man on Fire, The Chemistry Gallery, Praha
Recall, Galerie výtvarného umění v Chebu (GAVU), Cheb

2011
Peep show, The Chemistry Gallery, Praha

Kolektivní výstavy

2013
7 let Trafačky, Trafo Gallery, Praha
Sexplicit, Art Salon S, Praha
Noche en blanco, Lima, Peru

2012
Shoot When You Can, The Chemistry Gallery, Praha
Ruka Ruku Myje, Galerie Aula FaVU VUT, Brno
Městem posedlí, GHMP - Městská knihovna, Praha
Czech Open 2012, Česká kulturní sezóna v Londýně, Londýn
Art Prague 2012, expozice The Chemistry Gallery, Výstavní Síň Mánes, Praha
MAB - Dialogos da resistencia, Museu Nacional Honestino Guimarães, Brazílie

2011
Can You Dig It?, Pražský Dům, Brusel, Belgie
Boutique, The Chemistry Gallery, Praha
Metropolis - Candy Shop, DOX - Centrum současného umění, Praha

2010
Art Prague 2010, expozice The Chemistry Gallery, Výstavní Síň Mánes, Praha
Corners, WORLD EXPO 2010 - Doprovodná výstava pavilonu České republiky, Source - concept store and gallery, Šanghaj, Čína
Metropolis, WORLD EXPO 2010 - Pavilon České republiky, Šanghaj, Čína

2009
NA.PRO.TI.TO.MU., The Chemistry Gallery, Praha
Štěpánská street art, Galerie 35 - Francouzský institut v Praze, Praha
City Art Fest, Nitra, Slovensko
Storage, The Chemistry Gallery, Praha
Help Me God I'm Jesus!, Trafo Gallery, Praha

2008
Tina B, Dukelských hrdinů 28, Praha
Names festival Praha, Hala C, Praha
Mystic Sk8 Cup - Subkultura, Sk8 park Štvanice, Praha
City Celebrities, Moravská galerie v Brně, Brno

2007
Laktace, Galerie Nábřeží, Praha
Street Art Praha, Galerie Školská, Praha
Mystic Sk8 Cup - Subkultura, Sk8 park Štvanice, Praha
Trafačka aréna, Trafo Gallery, Praha

2006
No Discount, Galerie Nábřeží, Praha

2005
Evropská ulice, La galerie du moment, Brusel, Belgie
Evropská ulice, Galerie Nábřeží, Praha

2004
Infiltrace 04´, Oblastní galerie v Liberci, Liberec
Whatever we got, we work with, Galerie Nábřeží, Praha

2003
Znásilněný podvědomí, vestibul metra ve stanici Dejvická, Praha
St.ill needs you!, Galerie Nábřeží, Praha
NextWave, Galerie NoD, Praha
Czech-in, Galerie Transpublic, Linz, Rakousko
City needs you!, Ateliér1, Praha

Ocenění

2012
1. místo v anketě portálu iDnes.cz o nejlepší mural v rámci výstavy Městem posedlí

Realizace ve veřejném prostoru - výběr

2013
Vitráž pro Palác Lucerna, Praha
We Should Get Lost Somewhere, mural k výstavě Recall, Cheb
I’m Not Who I Was Before, mural, Národní Třída, Praha

2012
Choose To Be Happy, mural v rámci doprovodného programu výstavy Městem posedlí, Praha - Dejvice
For Those Who Come From Nothing, mural, Národní Třída, Praha
Society Killed The Teenager, mural v rámci projektu "Noc literatury 2012", Praha - Smíchov

2011
I Will Not Do The Dirty Bird, DOX - Centrum současného umění, Praha

www.pastaoner.cz
www.cliquemag.cz
pasta@pastaoner.cz

------------------------------------------------------------------

Pasta Oner (*1979)

PASTA IS THE MICHELANGELO OF THE 21st CENTURY

The story is as colorful as the comic book characters devoured by a whole generation of progressive and promising artists determined to leave a mark, a personal emblem on the vibrant canvas of a metropolis. The taste of danger and the pressure of the moment that accompany graffiti make for a sort of adventure.  Today, street art legends like Banksy, Jean-Michel Basquiat and Keith Haring are hailed as pioneers. Graffiti has become an artistic style in its own right, a philosophical poem or at least a lifestyle. An emblem gave rise to a universal script of an unmistakable cultural paradigm.  They create anonymously, they never reveal their identity, they take pleasure in transgressing boundaries, and because they have roots in the subculture, they provoke the society and the art market. They can project their artistic vision into surprisingly political gestures by which they affirm their alignment with the avant-garde. Being on the outside (here we don’t mean spray-painting the outside of a railway car) and being established are not opposites.

Thanks to the lessons of Andy Warhol, we know that everything can be replicated, reproduced, but also made unique, and that a strong desire for immortality underlies the process of recycling icons and values, turning everything into art in the process. Through triviality we can address the most emotional experiences. Not being noticed by media today means that you don’t exist. You can forget your romantic notions. Pasta is not alone. He is part of an emerging generation that we’ll continue hearing about and which offers a diversity of outlooks (Jan Kaláb, Masker, Tron, Epos 257, and others). Each of these artists has a different style but they're all traveling in the same shared space. The universe is infinite.

Pasta has spray-painted hundreds of walls and poured tons of spray and paint to become a Czech legend; a hero that comes with a self-assured humility from the streets to the hallowed ground of a gallery, running the risk of being misunderstood, possibly even by his companions. Inherent in MAN ON FIRE is a desire similar to that of Prometheus who stole fire from the gods and gave it to humanity. It is not advisable to defy gods, but in life, just as in art – since you can hardly separate one from the other – if you’re proud and courageous, taking the well-trodden path is not a possibility. From that moment on, the path can only take you further into the uncharted artistic territory, which you must try to inhabit and make your own.

It’s no exaggeration to say that Pasta could – in his blazing and voracious eruption of creativity – rewrite Michelangelo’s Sistine Chapel because he is himself the Michelangelo of the 21st century. The large surfaces of his theatrum mundi are punctuated by familiar codes, blurring the boundary between beauty and ugliness, subverting the clichés of big icons and becoming icons themselves.

Walking through the exhibition at the Chemistry Gallery, one is overcome by the feeling of being party to the beginning of something unique just taking shape, which far exceeds our capacity for understanding reality. One cannot shake the sensation that it’s a conceptual project, a mosaic where everything falls into its place. This concept has a character of a well thought-out and intriguing dramaturgy. The golden dust of impermanence navigates our senses to the unique object called Cloud, which seems to come out of a dream of a comic book stage. In a moment suspended in time, we play witness to a cosmic inception (we experience similar feelings when looking at Kupka’s Soul of the Lotus or Malich’s pastels). Using our knowledge of art history, we identify Cloud as a ready-made object by Marcel Duchamp, which also embodies the gesture of meeting the reality head-on and of directing the pressure of consciousness against nothingness and ourselves.

A plane journey, which is now so commonplace that we take for granted the privileges that previous generations could only dream about; the aluminum trays on which we’re served artificial food; and the need for constant creativity which randomly cranks up the engine of imagination – these are the inspirations that informed the aluminum engravings. These are paintings from the Altamira cave transmuted into a statement which can hardly be disputed: “Don´t Make Sense, Make Money.”

Hiding Adam takes on a mask of childish naivety because he constantly undergoes his creation. He is a Superman of shifting gestures, maybe even a Caesar in the quotidian circulation of his currency.

Cycles or pairs of paintings based on the combined technique of acrylic painting and silk-screen printing or just synthetic paint on canvas provoke our senses by their contrasts that let the leitmotif of indestructible beauty shine through. The tender fawn Bambi victoriously treads a somewhat crumpled hood of a Lamborghini (Tender Crash). Everything is its contradiction, because the beauty of the machine and the Disneyan animal cannot be bruised. As if this was a hope for this world where we engage in hedonistic joy and inebriation by the possibility of amusing ourselves to death (Mandala).

Who is who in this time of mimicry and unstable roles? It's a Question of Mainstream Society. Who can be the good guy and who can be the bad guy, if the human chemistry allows for both versions?

The presence of the always-cheerful Mickey Mouse embedded in kitschy landscapes and still lifes is Pasta’s special homage to Banksy who also obliterated a part of van Gogh’s Sunflowers (Sunflowers from petrol station) or threw shopping carts in the lake in the famous Monet’s painting of his garden in Giverney (Show me the Monet). Pasta’s vandalism is of a different kind, though. Pasta references a comics character, not a famous painting, because by attacking or superimposing greater triviality, kitsch becomes art with dubious sources.

Fascination with the world of wealth, sex, luxury brands and commercialized beauty is not a new phenomenon. What’s new is the unimaginable cybernetic connectedness, the speed of data and the onslaught of visual information into which Pasta was born and to which he is resolutely encrypting his artistic code. It is a style that cannot be mistaken for anyone else’s. It has pop art foundations, virtuosity in drawing (we can’t afford to paint like Gottfried Helnwein or Gerhard Richter because we live our illusions much faster and we can’t waste time on watercolors), and above all, it’s distinguished by its politics, which are a reflection of the environment where we can be both happy and unhappy at the same time. The artist’s work shows both sides of hell and of our selves.  The interweaving of the emotions of good and bad and triviality and seriousness is a key to Pasta’s outlook which surprises us with a blatant delicacy of an endlessly extending arch; a somewhat pathetic Divine Comedy.

Patrik Šimon

Born on the 28th of December, 1979 in Trenčín
Grew up, lives and works in Prague

Solo exhibitions

2013
Man on Fire, The Chemistry Gallery, Prague
Recall, Gallery of Art (GAVU), Cheb

2011
Peep show, The Chemistry Gallery, Prague

Group exhibitions

2013
7 years of Trafačka, Trafo Gallery, Prague
Sexplicit, Art Salon S, Prague
Noche en blanco, Lima, Peru

2012
Shoot When You Can, The Chemistry Gallery, Prague
Ruka Ruku Myje (One hand washes the other), Aula Gallery, Faculty of Fine Arts, BUT, Brno
Městem posedlí (Stuck on the City), Municipal Gallery – City Library, Prague
Czech Open 2012, Czech cultural season, London
Art Prague 2012, exposition of The Chemistry Gallery, Mánes Exhibition Hall, Prague
MAB – Dialogos da resistencia, Museu Nacional Honestino Guimarães, Brazil

2011
Can You Dig It?, Prague House, Brussels, Belgium
Boutique, The Chemistry Gallery, Prague
Metropolis – Candy Shop, DOX Centre for Contemporary Art, Prague

2010
Art Prague 2010, exposition of the Chemistry Gallery, Mánes Exhibition Hall, Prague
Corners, World Expo 2010 – a show in conjunction with the exhibition at the national pavilion of the Czech Republic, Source – concept store and gallery, Shanghai, China
Metropolis, World Expo 2010 – Czech Republic Pavilion, Shanghai, China

2009
NA.PRO.TI.TO.MU., The Chemistry Gallery, Prague
Štěpánská street art, Galerie 35 – Institut Français, Prague
City Art Fest, Nitra, Slovakia
Storage, The Chemistry Gallery, Prague
Help Me God I'm Jesus!, Trafo Gallery, Praha

2008
Tina B, Dukelských hrdinů 28, Prague
Names Festival Prague, Hall C, Prague
Mystic Sk8 Cup – Subculture, Skatepark Štvanice, Prague
City Celebrities, Moravian Gallery, Brno

2007
Laktace, Nábřeží Gallery, Prague
Street Art Prague, Školská Gallery, Prague
Mystic Sk8 Cup – Subculture, Skatepark Štvanice, Prague
Trafačka aréna, Trafo Gallery, Prague

2006
No Discount, Nábřeží Gallery, Praha

2005
European Street, La galerie du moment, Brussels, Belgium
European Street, Nábřeží Gallery, Prague

2004
Infiltrace '04, Regional Art Gallery in Liberec, Liberec
Whatever we got, we work with, Nábřeží Gallery, Prague

2003
Znásilněný podvědomí (Raped Subconscious), hall of the Dejvická metro station, Prague
St.ill needs you!, Nábřeží Gallery, Prague
NextWave, NoD Art Gallery, Prague
Czech-in, Transpublic Gallery, Linz, Austria
City needs you!, Ateliér1, Prague

Awards

2012
First place in the iDnes.cz best mural poll at the exhibition Městem posedlí (Stuck on the City)

Exhibitions in public spaces – selection

2013
Stained glass windows for Lucerna Palace, Prague
We Should Get Lost Somewhere, a mural for the exhibition Recall, Cheb
I’m Not Who I Was Before, mural, Národní street, Prague

2012
Choose To Be Happy, a mural created in conjunction with the exhibition Městem posedlí (Stuck on the City), Prague – Dejvice
For Those Who Come From Nothing, mural, Národní street, Prague
Society Killed The Teenager, a mural created in conjunction with the "2012 Literature Night" Prague – Smíchov

2011
I Will Not Do The Dirty Bird, DOX  Centre for Contemporary Art, Prague

www.pastaoner.cz

www.cliquemag.cz
pasta@pastaoner.cz

Follow me
facebook
 
instagram
youtube
 
twitter
logo-adidas.png, 1 kB