Kurátor výstavy a autor textu:
Ander Lovarssen

Krása a spása Pasty Onera

„Blyštivá všednost“ zprostředkovávaná obrazy konzumerismu, kultury celebrit, světa luxusu či postmoderní hýřivosti není v díle Pasty Onera nikdy myšlena kriticky. Pasta Oner se dívá na tento divoký terén lidské zkušenosti a denních výstředností dnešního člověka s porozuměním. Jeho neodsuzující pohled chce nabídnout možná určitou útěchu, současně ale i vzrušení z toho, jak bohaté životy vlastně můžeme žít.

Pasta Oner si za svou již dvacetiletou uměleckou kariéru získal neochvějné místo na poli současného českého vizuálního umění. Pastovy práce jsou hojně zastoupeny v nejpodstatnějších českých uměleckých sbírkách věnovaných současnému a poválečnému umění, na trhu umění reprezentovaném především aukčními indexy se již několik let pohybuje na nejvyšších příčkách a tendence jeho aukčních výsledků je na kontinuálním vzestupu. Současně patří Pasta Oner aktuálně mezi jedny z nejaktivněji vystavujících umělců své generace. Zdá se, že Pasta v jistém smyslu dominuje a těší se oblibě u široké veřejnosti. Možná se můžeme proto ptát: „V čem tkví podstata jeho úspěchu“. Faktorů je bezpočet: totálním oddáním a zanícenou pracovitostí počínaje, systematičností a obchodním duchem konče. Je zde však ještě jedna kvalita, která stojí za Pastovým sukcesem. Pasta se totiž ve svém uměleckém programu snaží neustále nabízet jednu z nejniternějších a nejklasičtějších hodnot a kvalit toho, co jsme se naučili nazývat jako „umění“: tj. krásu.

Výstava Eternal Beauty, „věčná krása“ je tak pokračováním Pastovy strategie navracet figurativní předměty krásy a realistické objekty obdivu a estetického rozjímání zpět do artefaktů současného výtvarného umění. Tato snaha však není přímočará a k dosažení cíle využívá i řadu znejisťujících momentů. Pro Pastu byla totiž vždy příznačná pluralita, ať už výrazu a malířských stylů, tak i jistých emocionálních nábojů jednotlivých segmentů (figur, nápisů, objektů či expresivních abstraktních gest) v jeho obrazech. V Pastových pracích z posledních let jednotlivé malířské prvky, odkazující k základním postavám dějin světového pop-artu 60. let, přinášely vždy i různé, často protikladné emoce, které ve výsledných obrazech artikulovaly výbušný koktejl nálad, jakýchsi chvilkových „každodenních dramat vášní a požitků“, kterým je člověk postmoderního světa vystavován.

Nejnovější série maleb v této rétorice pokračuje. Realistické postavy, upomínající na figury v plátnech Jamese Rosenquista, či komiksové postavy, odkazující na ikonické popartové malířské tvarosloví Roye Lichtensteina, rozehrávají v Pastových obrazech výraznou emocionální dynamiku: veselé úsměvy mužů střídají káravé pohledy žen, vyzývavé pohledy žen zase střídají žárlivé výrazy mužů či naopak. Jednou je do juxtapozice s výrazy postav postaven ironizující nápis či „cedule“, jindy zase symboly hojnosti: postavy radostných dětí hrajících si před svým domovem střídá nápis „For Sale“, dramatické grimasy zase doprovází zátiší třpytivých hroznů, květin a zlatých rybek. Jeho malby tak spojují řady tradičně vnímaných předmětů krásy a obdivu s různými subverzivními elementy, které její vnímání narušují.

Přestože jsou jeho obrazy přeplněné symboly ženské krásy, mužské elegance či předměty luxusní spotřeby, ta skutečná „Krása“, o kterou Pasta tak usiluje a kterou se snaží i nabízet divákům, se do jeho obrazů nakonec dostává přece ale jen určitým obloukem. Vnější krásu, ukázanou ve spletité síti roztříštěné zkušenosti dneška, totiž přebíjí krásou vyšší: krásou životní. Ačkoli v jeho malbách nalézáme vždy nějaký dějový či ryze citový konflikt, nad Pastovými malbami se line jistý leitmotiv — touha či důvěra v lidský život: v člověka, který přestože chybuje, má právo na krásu. Krása je tak v Pastově díle zprostředkována porozuměním vrtochům člověka postmoderní konzumní společnosti, respektive přáním či touhou po krásném světě, na který bychom stále měli mít nárok.

Druhou polohou výstavy Eternal Beauty je série pastelových kreseb, které Pasta Oner poprvé uvedl na své nedávné rozsáhlé sólové výstavě 20th Century Cabinet (2021) a jimiž se snažil do své práce dostat zpět spontaneitu a autenticitu svého rukopisu. Formální omezení, která mu materiál pastelu a médium plátna nabízel, dovolovala Pastovi pracovat s chybou, nepřesností, syrovostí. Kurátor Pavel Kubesa o jeho pastelových kresbách v doprovodné eseji k zmiňované výstavě uvedl, že se „v některých pasážích blíží k naivistickému pojetí či figurálnímu primitivismu, zatímco v jiných se nechává unést vzpomínkami na českou výtvarnou modernu. Znejisťujícím momentem je užívání historických obrazových rámů, které Pastovi umožňuje zdůraznit ono překračování hranic mezi vysokým a nízkým, mezi statusem symbolicky zhodnoceného díla a záměrně nedokonalou, nedotaženou pastelovou kresbou“.

Pastelové kresby jsou specifické i svým užším tematickým sevřením. Nejnovější série pastelů recykluje a přivlastňuje si vizuální schémata a grafický design různých fenoménů globální masové kultury. V kresbách tak vznikají podsérie věnované historickým obalům od dětských žvýkaček, titulním stránkám novin a magazínů, reklamním nosičům předních módních značek, filmovým plakátům či logům největších producentů hollywoodského filmového průmyslu. Ve všech sériích se rozvíjí výše naznačené impulzy, které se však dále vyvíjejí. V podsérii Peep Show, věnované ryze ženským tělům, rozpracovává možnosti pozadí kresby výrazným a uvolněným šrafováním, v podsérii luxusních značek zase práci s širokými gestickými tahy. Zajímavým momentem je i podsérie novinových titulek, ve kterých Pasta uvádí ještě jeden motiv, který nebyl v jeho práci dříve explicitně přítomen: „covery“ novinových deníků a lifestylových žurnálů v některých případech obsahově pozměňuje a tematizuje tak hranice mezi realitou a fikcí, objektivitou a manipulací (například v díle New York Post).

Solitérním dílem v sérii pastelů je pak kresba Jesus. Kresba vychází z série fotografií šířených prostřednictvím internetu na různých blozích a stránkách věnovaných černošské kultuře, rapu či různě výstřednímu obsahu. Originální fotografie zachycuje muže držícího ceduli s nápisem „Ježíš zachraňuje i gangstery“. Autorství sloganu přísluší pastoru Worthymu, bývalému zakladateli a vůdci jednoho z losangeleských gangů, který byl jednoho dne sám obrácen na víru a následně vyslán do „národa gangsterů“, aby je přiváděl na správnou cestu. Od té doby, od roku 1969, pomáhá příslušníkům gangů v jejich životní transformaci a prevenci kriminality v černošských ghettech. Tato kresba pak zpřítomňuje výše naznačené Pastovo poselství, touhu po světě dobra a krásy, kterého bychom všichni měli mít možnost se svým způsobem dotýkat. Worthyho „Jesus Saves Gansters Too“ si Pasta ve svém díle přivlastňuje a naplňuje. Je to určitý „příslib spásy“, morální motiv, který prostupuje Pastovou tvorbou: hřích, a možná mezi něj patří i nekonečná krása, patří k životu. A přesto nás – jako hříšné – může „Bůh“ stále ještě spasit.