Kurátor výstavy a autor textu:
Pavel Kubesa

Naughty by Nature

Pasta Oner, jeden z nejvýraznějších současných umělců české vizuální scény, dlouhodobě a systematicky reflektuje svým charakteristickým, smířlivým a neodsuzujícím způsobem soudobou popkulturní společnost v plné škále její významové, hodnotové i symbolické vrstevnatosti. V jeho dílech se v mediálně bohatém spektru vizuálního jazyka zpřítomňují pro dnešní dobu příznačné asamblážové formy vyprávění. Významově bohatě nabité obrazy a objekty čerpají inspiraci nejen z všudypřítomné inklinace postmoderního člověka globálního západu k třpytivým objektům sdílené touhy, ale vydávají se také po stopách různých forem spirituální transcendence či vnitřních zákoutí víry, odkrývají řadu osobních a popových mytologií, zkoumají podvědomé tužby či reminiscence na lidskou sexualitu, ale také nekáravě poukazují na hrozby tvarující terén naší každodenní zkušenosti.

Výstava Naughty by Nature představuje reprezentativní výběr z autorovy tvorby za posledních osm let. Selekce děl (akrylové obrazy, velkoformátové oleje, polystyrenové nástěnné plastiky, objekty, světelné a multimediální instalace) pochází převážně z předních českých soukromých sbírek a sbírek privátních sběratelů. Jednotlivá díla odráží formální rozmanitost Pastovy tvorby. Současně Pastu prezentují jako obsahově koherentního autora, u kterého je vývojová linie témat v retrospektivním pohledu čitelná jako reflektující, reagující, stejně tak jako i formující.

Naughty by Nature okupuje celý prostor výstavní síně Domu umění v několika volných, symbolicky či časově komponovaných mikrosouborech. V prostoru vstupního atria (bývalé tzv. „rajské zahrady“) se nachází objekty z Pastových eponymních výstav Man on Fire (The Chemistry Gallery, 2013), Last Day in Paradise (Mánes, 2015) a Art is Truth (DSC Gallery, 2017). Různorodě pojaté objekty, po stranách atria doplněné selekcí obrazů z týchž období, definují výstavní environment jako eklektiku forem: koláž stylů, slohů, médií, technik a asynchronních námětů. Komorněji, ale symbolicky rozpracovaně je komponována alegorizující instalace v prostředí Refektáře Domu umění. Pod klenbou fresky výjevu zavraždění sv. Václava rozehrává Pastovo (opět eklektizující) zaujetí náboženskou tematikou a dědictvím křesťanské kultury. Formálně minimalističtěji pojaté objekty z období zmiňovaných výstav Man on Fire a Art is Truth jsou doplněny monochromatickým polystyrenovým reliéfem výjevu Poslední večeře z výstavy Near to Heaven (White Pearl Gallery, 2016) a společně vytváří interpretační paralelu mezi osudy dvou mučedníků: Krista a svatého Václava.

První patro Domu umění rozpracovává tradiční malířskou polohu Pasty Onera a prezentuje jej v celé šíři obrazových formátů a technik. V spletitém bludišti Sloupové síně, přilehlých chodeb a prostoru Oratoře se rozvíjí exkurz do vývoje Pastova přemýšlení o obrazu a možnostech přesahování obrazu do různých instalačních a objektových řešení. Je zřejmý logický postup od sítotiskových sériových formátů, přes akrylovou „plošnou“ malbu směrem k promyšleným velkoformátovým malířským kolážím realistické olejomalby s „padesátkovým reklamním jazykem“ a komiksovou ikonografií. Jako plnohodnotné odbočky této linie pak působí různé pokusy o přenesení témat a jazyka obrazů do kovových reliéfů, posprejovaných a „tagovaných“ oken či horizontální prostorové videoinstalace.

V horním patře jsou prezentovány formálně minimalisticky zaměřené reliéfy a neonové nástěnné objekty a instalace. Leptané polystyrenové reliéfy si i přes úsporný vizuální rejstřík barev a materiálu zachovávají rétorickou výbušnost, angažovanost a provokaci. Světelná instalace a nástěnný neonový obraz pak symbolicky uzavírají pouť Pastovou dočasnou „retrospektivou“: světlo, jako hlavní prvek sakrálních staveb a úhlavní téma dějin klasického západního malířství prostupuje celým prostorem Domu umění a současně se zhmotňuje v ironizující diagnóze slabin současného postfaktického světa v nápisu: „If this is reality I’m not interested“ („Je-li toto skutečnost, pak nemám zájem“).